Zpracoval jsem některé údaje z knihy Svoboda, Jiří :Velká kniha o klimatu zemí Koruny české.

Teploty od 1770 do 2006 ( a předpoklad do 2010 ) jsem zpracoval v souboru Klementinu-teploty-graf.xls. Nedařilo se mi převést graf do stránek WWW, tak aby byly roky čitelné, proto nechávám ke stažení v podobě souboru Excelu. Jsou tam na dalších listech i zdrojové tabulky teplot a také povodně v Čechách od historických dob včetně grafů.

Tato kniha s poledními údaji končícími kolem roku 2002 ( před tím, než byly zpracovány stránky uvedené dole a globální oteplení se řeší všude) velmi  rozumně píše , že v uplynulé době ( asi 1 miliardy let?) lze doložit nejméně 50 velkých dob ledových , z nichž 22 dob ledových bylo celosvětových, kdy došlo k zalednění značné části mírného pásu. Ukazuje na celosvětový význam zkoumání několikacentimetrových vrstviček sprašových půd v oblasti kolem Prahy (v nějaké bývalé těžební jámě cihelny). Ještě před 18 000 roky byla na našem území severská tundra s ostrůvky stromů. Jindy opakovaně zde bylo suché podnebí a docházelo k ukládání spraší.

Hlavní důvody globálních klimatických změn vidí:

• kolísání vzdálenosti Slunce-Země ( až 3%)- dlouhodobé periody dob ledových, které se mohou často zdvojovat až do periody 100 000 let
• Země obíhá kolem barycentra (Slunce+ z planet hlavně Jupiter)- kratší periody období  80-100 let
• Kolísání činnosti oceánských tepelných výměníků - periody kolem 30 let
• Sluneční aktivita -11 let ( zdvojování asi 22 let)
• Teploty měřené pozemními stanicemi vykazují často 8 letý cyklus
   

Před 55 miliony let sopečná činnost, která souvisela s odtržením Grónska od Evropy, odstartovala katastrofickou epizodu globálního oteplování.

Golfský proud

10.04.2007
Tento text je úryvkem z knihy Tim Flannery: Měníme podnebí - Minulost a budoucnost klimatických změn (www.scienceworld.cz)

Ačkoli námořníci vědí o Golfském proudu už od Kolumbových dob, jeho první mapu publikoval až Benjamin Franklin v roce 1770. Dnes víme, že je to nejrychlejší oceánský proud na světě, že je velmi spletitý a při svém pohybu směrem na sever se rozšiřuje v řadu spirál a podproudů. Množství vody dopravované tímto proudem je jednoduše ohromné. Určitě si vzpomenete, že se mořské proudy měří ve sverdrupech a že 1 sverdrup se rovná průtoku 1 milion m3/s. U mysu Hatteras jižně od Washingtonu, kde se Golfský proud stáčí směrem od pobřeží do hlubších vod, dosahuje jeho tok 87 sverdrupů. Tam, kde dosahuje maxima, což je kolem 65° západní délky, má průtok 150 sverdrupů. Průměrný průtok činí asi 100 sverdrupů ( 100 milonů m3/s), což je 600krát více než průměrný průtok Amazonky.

Ve své severní části je Golfský proud daleko teplejší než okolní vody. Mezi Faerskými ostrovy a Velkou Británií má například poměrně příjemnou teplotu 8 °C, zatímco okolní voda má 0 °C. Zdrojem tepla je tropické slunce, jehož paprsky ohřívají střední Atlantik, a proud toto teplo velice efektivně přepravuje dál. V severním Atlantiku teplo z Golfského proudu ohřívá atmosféru, čímž otepluje evropské klima tak, jako kdyby se zde množství slunečního záření zvýšilo o třetinu.

Poté co vody Golfského proudu odevzdají své teplo vzduchu, padají ke dnu v podobě velkého oceánského vodopádu. Tento vodopád je hnací silou a zároveň Achillovou patou oceánských proudů na celé planetě, protože, jak ukazuje historie, byl opakovaně přerušován.

Od doby, kdy se zemské klima před 20 000 lety začalo měnit z ledové podoby do dnešní mírné podoby, byl tok Golfského proudu několikrát narušen – nejvýznamněji v období před

• 12 700 až 11 700 lety, kdy v Nizozemsku klesly zimní teploty pod –20 °C a letní se ustálily na pouhých 13 až 14 °C. Tehdy se  voda uvolnila z obrovského jezera, jehož ledová hráz praskla (pozůstatky tohoto jezera jsou Velká jezera na hranicích USA a Kanady) a voda z tání se místo do Mississippi přelila do řeky Svatého Vavřince;
• K dalšímu kolapsu došlo v době před 8 200 až 7 800 lety - se zhroutily zbytky severoamerického pevninského ledového štítu v pohoří Larentide a Agassizovo jezero se vylilo do Hudsonova zálivu. Sladká voda naruší Golfský proud tím, že zředí jeho salinitu a lehčí voda pak neklesá ke dnu; to naruší cirkulaci oceánů po celém světě.
• Golfský proud se možná zpomalil i v období před 4 200 až 3 900 lety.
  Pravděpodobnost, že se Golfský proud opět zpomalí, závisí na tom, zda vznikne dostatečně silný proud sladké vody. Určitý vliv může mít proud o velikosti jednoho sverdrupu, k vážnému narušení je však třeba proudu o síle několika sverdrupů. Dostatečné množství sladké vody obsahují zásoby ledu na severu. K tomu ještě musíme přičíst zvýšené množství srážek, které se už v této oblasti projevuje.
  
  Od 70. let je v severovýchodním Atlantiku zaznamenáván rovnoměrný pokles slanosti vody při hladině: křivka salinity mírně klesá, což vypovídá o dlouhodobějším trendu. Před třiceti lety byla průměrná salinita 34 960 částic z milionu, do roku 2 000 však klesla na 34 900 částic. V Dánském průplavu byl pokles ještě výraznější: z 34 920 částic z milionu na 33 870 částic; zde však graf vykazuje řadu nárazových poklesů, které vypovídají o vlivu zdejších sladkovodních přítoků. Průměrná salinita mořské vody je asi 33 000 částic z milionu, takže i tak malé změny vyvolávají obavy. Golfský proud totiž pohání právě rozdíl v obsahu soli, který v současnosti činí jen 1 900 částic z milionu ( 1 900 p.p.m).
  
  S doklady o ještě rozsáhlejších změnách v Atlantiku přišla v roce 2003 spolu se svými kolegy Ruth Curryová z Oceánografického ústavu ve Woods Hole. Provedli důkladný výzkum salinity Atlantského oceánu od pólu k pólu ve dvou čtrnáctiletých obdobích (1955–69, 1985–99) a objevili změny „pozoruhodného rozsahu“, které naznačují, že „sladká voda se ztrácí z oblastí s nižší zeměpisnou šířkou a objevuje v oblastech s vyšší zeměpisnou šířkou takovou rychlostí, kterou není cirkulace oceánu schopna kompenzovat.“ Jinými slovy je Atlantik v tropickém pásmu ve všech hloubkách stále slanější, zatímco u severního a jižního pólu jeho salinita klesá. Ke změnám podle všeho dochází v důsledku zvýšeného odpařování poblíž rovníku a většího množství srážek kolem zemských pólů. Když objevili podobné změny i v dalších oceánech, uvědomili si, že něco – nejpravděpodobněji změna klimatu – muselo zvýšit rychlost odpařování a množství srážek o 5 až 10 procent.
  
  Tento významný objev má na Golfský proud ještě větší potenciální dopad. Jak tvrdí výzkumníci, zvýšená salinita v tropické části oceánu způsobí dočasné zrychlení Golfského proudu, což paradoxně předznamená jeho náhlé zastavení. Dojde k tomu proto, že vlivem většího tepla, které se přemístí k pólům, roztaje více ledu, a tak se bude přítok sladké vody do severního Atlantiku zvyšovat, dokud nedosáhne dostatečné velikosti – a pak se celý systém zhroutí.
  
  Golfský proud tvoří jen jednu část systému globální cirkulace oceánských proudů a změny byly pozorovány i na jiných místech. Na počátku roku 2004 oznámili pracovníci australské organizace CSIRO, že v hlubokých vodách subantarktického oceánu zjistili pokles množství kyslíku o zhruba tři procenta. Stále víme velice málo o tom, jak se mění množství kyslíku v oceánských hloubkách, a tento pokles může vysvětlovat hned několik faktorů (např. to, že fytoplankton klesá k mořskému dnu, kde se rozkládá). Přesto tato čísla dělají některým klimatologům starosti, protože podobný pokles množství kyslíku bychom mohli očekávat právě v případě, že se zpomalí tepelná cirkulace oceánu a horní vrstvy oceánu bohaté na kyslík se budou méně promíchávat s těmi spodními.
  
  Kdyby tedy měl Golfský proud skutečně přestat proudit, jak rychle k tomu dojde? Vzorky ledu z Grónska naznačují, že když se Golfský proud zpomalil v minulosti, silné ochlazení (o 10 °C) trvalo necelých 10 let. Podle všeho pocítila podobně prudké změny i Evropa, o tehdejším vývoji evropského klimatu se však nedochoval žádný doklad. A tak je dost možné, že kdyby se Golfský proud skutečně zpomalil, během několika zim by Evropa i Severní Amerika mohly zažít extrémní změny. Je dokonce možné, že by opět nastalo prudké kolísání klimatu podobně jako na konci doby ledové.
  
  Kdy by tedy pravděpodobně mělo k takové události dojít? Vezmeme-li v úvahu, že nevíme jistě, jak rychle tají ledové příkrovy, a že i ostatní faktory jsou velmi složité, je obtížné stanovit přesnou dobu. Někteří významní klimatologové se domnívají, že už nyní existují určité známky začínajícího kolapsu. do roku 2080 by v Grónsku mohlo být o 4 °C tepleji než dnes, následkem čehož roztaje dostatečné množství ledu, aby hladina moří stoupla o 5 centimetrů. A to také přinese dostatečně silný proud sladké vody, který může zastavit Golfský proud na několik století. Poté však mohou chladné podmínky přítok vody z tajících ledovců zastavit a proud by se nakonec mohl opět dát do pohybu. A kdyby pak ledy znovu začaly tát, začne fáze prudkých výkyvů klimatu, která bude pokračovat až do doby, než zásoby ledu dojdou a na zastavení Golfského proudu přestanou stačit. Ne všichni však souhlasí s tím, že nějaké zastavení nebo i jen zpomalení Golfského proudu hrozí. Podle vědců z Hadleyova centra v Anglii je pravděpodobnost velkého narušení Golfského proudu ještě v 21. století menší než 5 %.
  
  http://www.wolf.sk/klima_cilek.php text se plně shoduje s Svoboda, Jiří :Velká kniha o klimatu zemí Koruny české.
  SEVEROATLANTICKÁ OSCILACE
  Rovněž severoatlantická oscilace je založena na rozdílu tlaků a to tentokrát na pověstné azorské výši a islandské níži, o kterých jsme tak často slýchali v televizních předpovědích počasí. Smluvně se za krajní body houpačky považují meteorologické stanice Lisabon v Portugalsku a Stykkisholmur na Islandu. Z řady měření je dobře patrná přibližně šestiletá perioda změn atmosférických tlaků a směru větrů, která se projevuje zejména v zimním období, kdy je rozdíl teplot mezi severním Atlantikem a rovníkem největší.
  Rovněž složení izotopů uhlíku v jednotlivých přírustkových lamelách korálů by mělo sledovat Suessův efekt - tedy postupný pokles poměru 14C a 12C, který je od roku 1870 dobře detekovatelný díky spalování fosilních paliv, které neobsahují žádný radiokarbon a tím ředí atmosférický zásobník radioaktivního izotopu 14C průmyslovými emisemi. Místo toho koráli indikují náhlé, několikaleté izotopové pulzy, které je možné vysvětlit jen rozdíly mořské cirkulace. Izotopové složení vody z grónských ledovců vykazuje asi desetileté oscilace a krátkodobé cykly trvající mezi 10-30 lety se postupně daří dokázat v tropických mořských sedimentech a jezerních sedimentech západní Evropy. Ukazuje se, že Atlantický oceán se proměňuje v desetiletí trvajícím měřítku. Během jednoho století se kdekoliv na severní polokouli vystřídají dvě či tři delší klimatické oscilace a mnoho kratších, ale jejich dopady jsou zmírňovány či zesilovány lokálními faktory. Přibližně šestileté či podle klimahistorických údajů kvaziosmileté cykly jsou základním kamenem cyklicity celého evropského klimatu..
  Moje pozn: 8 leté cykly jsou v uvedené knize Svoboda, Jiří :Velká kniha o klimatu zemí Koruny české popisovány. Teploty od 1770 do 2006 ( a předpoklad do 2010 ) jsem zpracoval v souboru Klementinu-teploty-graf.xls. Nedařilo se mi převést graf do stránek WWW, tak aby byly roky čitelné, proto nechávám ke stažení v podobě souboru Excelu. Jsou tam na dalších listech i zdrojové tabulky teplot a také povodně v Čechách od historických dob včetně grafů.
  Uvedená kniha Svoboda, Jiří :Velká kniha o klimatu zemí Koruny české - vidí hnací sílu Golfského proudu v odpařování vody v teplé části Karibiku, tím poklesu slanější vody, která se vynořuje vedle Grónska, kde se znovu odpařuje ( vzduch je chladný, ale v chladném vzduchu může být méně vodních par v rovnováze - tedy odpařování do suchého chladného vzduchu. To má být hlavním motorem Glofského proudu, který pak stále relativně teplý se zanořuje a pokračuje ke Skandinávii). Sladká voda z ledovců Gronska může pro svou malou hustotu zůstat dlouho na povrchu a zabránit odpaření teplé slané vody z Karibiku. Tím Golfský proud ztratí hlavní motor ( nebo jednu z hnacích sil) , což je odpařování ze slané vody u Gronska. Chápu, že obrovská suchá Australie má šanci vytvořit rozdíly tlaků (a trvalé větry vedoucí k rozdílu hladin až 30 cm - spodními proudy pak musí voda téci zpátky kolem chladné Antarktidy a pak ochlazuje tichomnořské pobřeží Ameriky)vzhledem k Tichému oceánu a ovlivnit El Niňo. Jsou ale rozdíly tlaků nad Atlantikem ( Azorské ostrovy) podobné?
  
  
  http://www.wolf.sk/klima_cilek.php text se plně shoduje s Svoboda, Jiří Velká kniha o klimatu zemí Koruny české.
  SEVEROATLANTICKÁ OSCILACE
  Rovněž severoatlantická oscilace je založena na rozdílu tlaků a to tentokrát na pověstné azorské výši a islandské níži, o kterých jsme tak často slýchali v televizních předpovědích počasí. Smluvně se za krajní body houpačky považují meteorologické stanice Lisabon v Portugalsku a Stykkisholmur na Islandu. Z řady měření je dobře patrná přibližně šestiletá perioda změn atmosférických tlaků a směru větrů, která se projevuje zejména v zimním období, kdy je rozdíl teplot mezi severním Atlantikem a rovníkem největší.
  Rovněž složení izotopů uhlíku v jednotlivých přírustkových lamelách korálů by mělo sledovat Suessův efekt - tedy postupný pokles poměru 14C a 12C, který je od roku 1870 dobře detekovatelný díky spalování fosilních paliv, které neobsahují žádný radiokarbon a tím ředí atmosférický zásobník radioaktivního izotopu 14C průmyslovými emisemi. Místo toho koráli indikují náhlé, několikaleté izotopové pulzy, které je možné vysvětlit jen rozdíly mořské cirkulace. Izotopové složení vody z grónských ledovců vykazuje asi desetileté oscilace a krátkodobé cykly trvající mezi 10-30 lety se postupně daří dokázat v tropických mořských sedimentech a jezerních sedimentech západní Evropy. Ukazuje se, že Atlantický oceán se proměňuje v desetiletí trvajícím měřítku. Během jednoho století se kdekoliv na severní polokouli vystřídají dvě či tři delší klimatické oscilace a mnoho kratších, ale jejich dopady jsou zmírňovány či zesilovány lokálními faktory. Přibližně šestileté či podle klimahistorických údajů kvaziosmileté cykly jsou základním kamenem cyklicity celéhom evropského klimatu..
  
   

  ---

  Dávná sopečná činnost, která souvisela s odtržením Grónska od Evropy, odstartovala katastrofickou epizodu globálního oteplování

  3. května 2007 08:52
  PRAHA/NEW YORK (EcoMonitor) - Dávná sopečná činnost, která souvisela s odtržením Grónska od Evropy, odstartovala katastrofickou epizodu globálního oteplování, zjistila nová studie. Tato klimatická změna, ke které došlo před 55 miliony lety, má mnohé rysy podobné současné situaci, napsal National Geographic.
  
  Dávná změna klimatu okyselila oceány, což vyhubilo mnohé mořské druhy. Teplota mořské hladiny stoupla asi o 5 °C v tropech a o více než 6 °C v Arktidě, píše časopis. Geochronolog Michael Storey se svými kolegy z Roskilde University v Dánsku datoval sopečný popel ze začátku období sopečných erupcí až po začátek globálního oteplení známého jako paleocenní-eocénní teplotní maximum (PETM).
  
  James Zachos, expert na PETM z Kalifornské univerzity, který se na studii nepodílel, pro National Geographic řekl, že se tehdy během 10 000 až 20 000 let dostalo do atmosféry a oceánů 4 000 - 5 000 gigatun uhlíku. "Zdroje pro tak obrovské množství uhlíku uvolněného v krátké době jsou však omezené," uvedl Zachos. Někteří geologové již dříve uvažovali o tom, že na středooceánském hřbetu mezi Grónskem a Evropou vytrysklo obrovské množství magmatu. Horké magma uvařilo organický materiál sedimentovaný na dně moře. Při tom se podle teorie uvolnil do vody oxid uhličitý a metan. To katastrofálně okyselilo oceány a pravděpodobně kvůli tomu přibylo v atmosféře ještě více skleníkových plynů, napsal National Geographic.
  
  Nová studie přesvědčivě ukazuje souvislost mezi sopečnou činností v severním Atlantiku a počátkem PETM, tvrdí Zachos. Oteplení moří následkem sopečné činnosti mohlo vyvolat úniky metanu usazeného v kontinentálních šelfech. I před PETM bylo zemské klima teplejší, než je dnes, napsal časopis. Další skleníkové plyny oteplily planetu ještě víc a na Zemi došlo k "dramatickým změnám", uvedl spoluautor studie Michael Storey. Například teplota hladiny Severního ledového oceánu dosahovala až 23 °C a palmy rostly i v Kanadě.

  Moje poznámka:  Nejsem geolog, ale píše se, že přibližně v té době ( asi před 65 mil. let) byla Anglie na rovníku.  Je vzat v potaz prokázaný pohyb součástí kontinentů ? Nemyslím zrovna rozpad Pangey ( to bylo asi dřive kolem 200 mil.let)
  
  Studium tehdejší klimatické změny nám může osvětlit, "co se stane, když budeme pumpovat skleníkové plyny do atmosféry tímto tempem," řekl podle National Geographic Storey. "Nyní se oxid uhličitý dostává do atmosféry v mnohem větším množství než před 55 miliony lety," dodal. Kvůli lidské činnosti pohltí atmosféra každoročně 7 gigatun uhlíku. I současné globální oteplování může vyvolat další úniky skleníkových plynů, například metanu usazeného v arktickém permafrostu.
  
  Podle článku Johna Roache v deníku National Geographic ze dne 26. 4. 2007
  
  Hanka Hermová
  zpět nahoru